V poslední době bylo cítit, že nám něco schází. Naše obec se nachází na samém okraji Středočeského kraje. Časová tíseň hasičských jednotek je velká. Musí dojíždět "z jedné strany na druhou", protože kraje mezi sebou nespolupracují. Naším sousedícím krajem je Vysočina. Také zde jsou hasičské jednotky, které se potýkají se stejným problémem jako my. Osud mi do cesty přihrál Radka Svobodu z Onšova. Po krátkém rozhovoru jsme zjistili, kde nás tlačí bota. Ale ani ne tolik nás, jako spíš krajskou samosprávu. Nakonec jsme se dohodli, že zkusíme uspořádat společné cvičení. Každý umí něco líp a něco hůř, čímž se budeme vzájemně doplňovat. Navíc Radek je příslušníkem HZS a jeho zkušenosti a znalosti by nám mohly pomoci se zvládáním mimořádných událostí. Pak by se také mohlo ukázat, že spolupráce mezi kraji může fungovat.

Domluvili jsme se, že jako první využijeme náš polygon v Keblově. Téma bylo jasné: výcvik s dýchací technikou. V úterý 21.7. v odpoledních hodinách jsme se sešli s hasiči z Onšova v Keblově. Aby výcvik nebyl jen "obyčejné" prolézání polygonu, byla dána určitá pravidla. Cvičení jsme zaměřili na spolupráci a komunikaci průzkumné skupiny a komunikaci s velitelem zásahu. Aby bylo vše ještě reálnější, přelepili jsme zorníky masek černou fólií. Tím jsme docílili téměř nulové viditelnost. Do budovy jsme uložili propanbutanovou láhev, kterou měli hasiči najít. Asi po deseti minutách průzkumu velitel zásahu oznámil, že podle výpovědi zaměstnanců by se uvnitř měl nacházet kotelník. Bylo nutné ho najít a dostat ven. Některé skupiny to měly zpestřené tím, že hledaly dvě děti. Při průzkumu byli hasiči odkázáni jen na hmat. Kromě rukou bylo důležité použít k průzkumu i nohy.

Tady jsme si v praxi vyzkoušeli znalosti nabyté při předchozích školeních. Nějaké drobné chybičky se vloudily. Nebyly však zásadního charakteru a jejich odstranění bude předmětem dalších školení. Největší radost jsem měl z příkladného přístupu všech hasičů. Všechny naplánované úkoly byly splněny; chození ve dvou a vzájemný kontakt, aby se jeden druhému neztratil, pohyb v přikrčení, použití rukou a nohou při průzkumu, vzájemná komunikace. Ukázalo se, jak malé množství prostoru se dá prozkoumat a v případě podobné mimořádné události je zapotřebí většího množství hasičů s dýchací technikou. Po skončení měl každý možnost vidět kde se pohyboval. Zavládlo mírné překvapení jak se velikost prostor zdá být jiná za nulové viditelnosti a jaká je za normálních podmínek.

Věřím, že se všem výcvik líbil a že jsme opět získali cenné zkušenosti. S Radkem máme v plánu další společné akce. Ukázalo se, že spolupráce sborů má smysl.

Fanda Kletečka, Martina Suchánková